dva převody bez přehazovačky aneb pocta důmyslu našich pradědů

Z mé oblíbené dětské knížky o historii jízdních kol od Kamila Lhotáka jsem měl léta vtisknutý v paměti obrázek jakéhosi nepochopitelného zpřevodování s podivně propleteným řetězem. Společný popisek několika ilustrací pravil "starší systémy měnitelných převodů", bez jakéhokoliv přiblížení funkce. Před pár lety jsem se dostal do muzea cyklistiky ve francouzském Saint-Étienne, kde jsem tajuplný převod uviděl znovu - tentokrát ovšem s vysvětlením a funkční ukázkou - a užasl jsem. Patent se nazývá Retro-Direct a patřil ke specialitě dodávané v prvních desetiletích 20.stol. místním výrobcem kol Hirondelle (Vlaštovka). Kolo má dva převody - těžký když otáčíme klikami dopředu, lehký když otáčíme vzad. V obou případech se kolo samozřejmě pohybuje vpřed. Geniální technická řešení zkrátka spočívají v jednoduchosti.

Od té chvíle jsem byl rozhodnutý, že si takové kolo musím vyzkoušet. Fascinovala mě představa změny převodu v nulovém čase, bez jakýchkoliv dalších mechanismů. Princip je skutečně velmi jednoduchý - na jedné nábě jsou dvě nezávislá volnoběžná kolečka. Řetěz je veden tak, že při šlapání vpřed zabírá menší kolečko a větší se v opačném směru protáčí na volnoběh. Při změně smyslu otáčení zabírá větší a menší běží na volnoběh. Pokud při jízdě nešlapeme, běží volnoběžně obě kolečka. Akorát se kolo nemůže pohybovat vzad (couvat), volnoběžky se kousnou přes převodník proti sobě - toho si ovšem všimneme maximálně při ruční manipulaci s kolem, nikoliv při jízdě.

Vratná část řetězu je vedena přes rolničku, která se dělala posuvná a zároveň sloužila k napínání řetězu. Pozdější modely Hirondelle byly vybaveny přesmykačem a rolnička byla na pružině - ve výsledku mělo tedy kolo čtyři převody, dva vpřed a dva vzad. Z mého pohledu toto řešení ale už ztrácí jednoduchou eleganci, když jsem se rozhodl si kolo postavit, neuvažoval jsem o jiné, než klasické dvoupřevodové variantě.

Stavbu lze provést ze standardních dílů, bez nutnosti složité strojařiny. Důležitý je jeden fígl - pokud chceme našroubovat na jednu nábu dvě volnoběžky, musíme závit na nábě něčím "prodloužit". Zde lze výhodně využít skutečnost, že nába má stejný závit, jako levá středová miska (1.37"x24TPI pravotočivý). Na nábu našroubujeme jednu volnoběžku, do přečnívajícího závitu vešroubujeme středovou misku (Samozřejmě skutečnou ložiskovou misku, nikoli plastovou od zapouzdřeného středu:-) a na ní našroubujeme druhou volnoběžku. Mezi volnoběžky je vhodné dát nějakou podložku, aby se netřely o sebe (záleží na jejich tvaru). Níže je postup montáže volnoběžek nafocený.

Sehnat jednostupňové volnoběžky není tak jednoduché, navíc větší, než s 22 zuby se vyrábějí skutečně jen zřídka. Požadavek je, aby byl závit na nábu "skrz", což některé dnešní nemají. Zde přijde vhod socialistická unifikace - československé Velo vyrábělo desítky let volnoběžky v nezměněné podobě, jejich vnitřní součásti jsou zaměnitelné. Podařilo se mi tak ze tří vraků ze smetišť postavit dvě funkční, obě dvě 18i zubové.

Velký pastorek jsem vyrobil tak, že jsem sundal kolečko s 28 zuby z ojeté MTB kazety, vypiloval prostředek a kolečko přišrouboval k 18i zubové volnoběžce (pozor, vrtání a pilování je obtížné, materiál je velmi tvrdý). Jednostupňové volnoběžky se dělají na široký 1/8" řetěz - jelikož jsem ale vše mimo menší volnoběžky (velký pastorek, převodník, rolničku) měl na úzký (3/32"), rozhodl jsem se zuby volnoběžky ztenčit na brusce (není nutné, ale přišlo mi, že široký řetěz zvlášť na rolničce z přehazovačky divně plandal).

Rám kola musí umožnit šikmé vedení řetězu od spodku převodníku k vršku pastorku. U mnoha rámů určitě dojde k tomu, že by řetěz drhnul - nutno vyzkoušet. Originální kola s Retro-Directem měla zadní vidlici za převodníkem výrazně uskočenou. Jelikož jsem použil v podstatě bezcenný rám ze starého favorita, bez okolků jsem ho silou přiohnul, aby měl řetěz dostatek prostoru.

Držák na rolničku jsem vypiloval a naohýbal z ocelového L profilu - samozřejmě se svařováním a dalšími odbornými postupy by to šlo udělat elegantněji. Jelikož měl použitý rám možnost napínání řetězu posunem zadní osy, udělal jsem držák rolničky pevný. Ukázalo se ale, že motýl osu kola neudrží a ta má tendenci se silným zabíráním trochu posunout - a v důsledku dvojitého vedení řetězu se řetěz prodlouží o čtyřnásobek posunu! Neznatelný pohyb osy tedy znamená kritické povolení řetězu. Po čase jsem dodělal jemné napínání řetězu šroubem na ose, po vzoru starších kol, které tento nedostatek zcela odstranilo.

K čemu je to celé dobré?

Zpočátku jsem si chtěl především vyzkoušet, jaký je pocit šlapat do kopce dozadu, vychutnat si konstruktérské opojení a také trochu oživit a docenit dávno překonanou a zapomenutou důmyslnou konstrukci. No a navíc je to bezva recese. Nakonec jsem ale zjistil, že mě používání kola nejen baví, ale že mi i celkem vyhovuje, a již jsem na něm najezdil tisíce kilometrů. Bezstarostný rozjezd na křižovatce, kde stačí párkrát šlápnout dozadu a pak pokračovat dopředu, okamžitě a hladce, bez páček, lanek a bowdenů, mě doposud nepřestal naplňovat radostí! Kolo zbavené přehazovačky a přesmykače získá na eleganci a lehkosti, a přesto můžete vydupat i strmé kopce.

Zezačátku je to sice nezvyk a strašně bolí svaly, o kterých tělo dosud nevědělo, ale to se poddá rychle. Převody 51/18 vpřed a 51/28 vzad mi vyhovují a jsou dostatečně univerzální, i když je samozřejmě často nutné zabrat vestoje. Určitě doporučuju klipsny, které pomohou nejen při šlapání vzad, ale především v prudších kopcích při silovém tahání. Skutečně si nemyslím, že by se někdy mohlo vrátit praktické všeobecné využití Retro-Directu, ale je to prostě náramná sranda:-)

Pokud vás Retro-Direct zaujal a chtěli byste se na cokoliv zeptat, zkusit se projet na mém kole, poradit se stavbou, nebo mi třeba vynadat, neváhejte mě kontaktovat! mbohac@volny.cz, (+420) 608408308. Rád si popovídám s kýmkoliv, kdo také podlehne podmanivě důmyslné jednoduchosti tohoto řešení:-)

schéma vedení řetězu

postup montáže volnoběžek na nábu